Výkivy mé fantazie aneb jinný svět Igisfen Toto povídání jsem vymyslela za pomoci obyčejné domácnosti s pomocí pohledu na svět z němé přitom ukecané tváře mého zesnulého morčete. Ten den se chrochťosviňka probudila ve svém podzimním sídle, které leželo blízko pole trávy a u pilinové pláně blízko napajedla podél nějž ležela velká kláda asi tak čtyři palce. Bylo tak hezky a začínal ranní rozbřesk, když otevřela své hnědé očko. A teď spátky do reality. Nikomu to tak nepříde když jen vidí své milované morče v kleci a říká si: To musí být ale z nuděnné celé dny jen tak se válet v kleci, ale aspoň si odpočine."A to nemusí být vůbec pravda. Zatím co já jsem už dávno byla na cestě do školy tak chrochťosviňka teprve vstávala. I tak Igisfen ještě ani nebyl pořádně probuzen když už chrochťosviňka protahovala své růžovoučké tlapičky na své každodenní krátké i tak ovšem rostomilé rozcvičce o mříže klícky. Zrovna když začala kroužit pomalu a však důsledně zadní tlapičkou začaly cvrdlikat letokvikové. Moje chrochťosviňka však přez den kdy rodiče byli v práci a my s bratrem ve škole nebyla doma sama, ale byla tam s mým činčilákem, kterému jsem dala jméno sněhurák čili sněhulák protože má bílí kožíšek jako sníh, ale sněhurky jsou holky a to on vážně není. Sněhulka idol všech činčil se probudil a slunce mu vrhalo úsvit přes okení rám až na čumáček. Chrochťosviňka zrovna dokončila rozcvičku a po své snídani a ranní hygieně se rozhodla otevřít si klícku, protože věděla že je čistý vzduch. No holka jedna je chytřejší než nějaký papagáj a z klece vychází a spátky se vrací když ji nikdo nevidí a tím pádem jí na dvířka nikdo nedá zámek. Tak si vyrazila a rovnou si to namířila pár krůčků k sněhulkovi kleci. Sněhulka zrovna dokončil ranní píseční koupel když slišel kvikání chrochťosviňky. Ahoj Sněhuldo. Řekla líbezně chrochťosviňka. Ahoj co dnes budem dělat ? Zeptal se sněhulka. chvíli spolu kecali a pak se dohodli na velký výlet do kuchyně pro něco na mlsání. Cestou do kuchině po velké chodbě odbočily do bratrova pokoje a vypůjčily si od něj několik věcí. Jejich kroky a skoky se rovnají posunu ku předu asi tak 7 cm a proto si od bratra vypůjčily mini skeardboardy s který mi si hrál když byl ještě mrně. Odráželi se tlapičkami jako kdybi to uměly odjakživa. V kuchyni si otevřeli skřín a snědli sušené ovoce obzvlášt banány ty má shulák obzvlášť rád. Poté si zajeli na výlet do koupelny z vany si udělaly úrampu to si, ale dovolily avšak musím uznat že jim to šlo ty beak flippy atd... to bylo ale něco jak asi bych věděla že to bylo? Jednoho dne jsem jim tam nastavila potaji dětskou kameru když zrovna spali. I tak jsem to věděla už dávno vždy když jsem přišla domů vypadali tak znuděně a já si jich nevšímala až po čase jsem zjistila že jednoho dne má chrochťosvińka natuženou a nalakovanou srst a přitom vždy vypadala jako když přejezené morče přežvikuje seno jako kráva na louce bez jakého koliv jiného pohybu a to samé i u činčily. Jiný den když jsem jim už dlouho nedala najíst tak jeden mněl na kleci preparát s nápisem netýrejme zvířátka a ta druhá si na sebe napsala mám hlad nejdřív jsem nadávala celé rodině proč jim to dělají ty naschváli. Ovšem jednoho dne když jsem se vrátila domů tak jsem jí našla na plovoučce v pokojíčku ležet měla zlomenou přední pacičku a snažila se doplazit do klece. Zvedla jsem ji ze zemně a dala jí dlahu zámek na klec a řekla jsem jí že má utrum dokut se jí to neuzdraví večer jsem si s ní povídala a za pár dnů jsem jí dala zámek z klece. Tento příběh je smyšlený a nepopisujuje události za posledních čtrnáct let. Marta Pernová